Komentář k Ezd 9,5-9:
Ezdrášova modlitba je výrazem zoufalství nad smíšenými sňatky, které tenkrát ohrožovaly existenci národa. Lidé si sami někdy ničili to, co jim Hospodin skrze perského krále dopřál obnovit.
Jeden muž šel na koňské dostihy. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, cestou zahlédl u stájí kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit. A kůň skutečně vyhrál. Muž tedy sledoval kněze i před ostatními závody a docela příjemně na tom za celé odpoledne vydělal.
Po této zkušenosti se rozhodl, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze na jednoho koně. A tak vsadil. Dostih začal slibně. Kůň po celou dobu závodu vedl a dokonce se zdálo, že v cílové rovince svůj náskok ještě zvyšuje. Jenže pár desítek metrů před cílem se vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Muže to pěkně rozzuřilo. Po závodu vyhledal onoho kněze a sdělil mu, jak ho celý den pozoroval a jak se vše pokazilo v posledním dostihu. A žádal po něm nějaké vysvětlení.
Ten pouze smutně pokýval hlavou a povídá: „No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním.“
