Svátost smíření
Svátost smíření
Ve svátosti smíření (označované také jako svatá zpověď či svátost pokání) se uskutečňuje Ježíšův úkol daný jeho učedníkům: „Komu hříchy odpustíte, jsou odpuštěny.“ (Jan 20,22a) Smyslem této svátosti je přemáhat moc zla (hříchu) odpuštěním. Cílem této svátosti je tedy svoboda. Svátostné smíření s Bohem by mělo jít ruku v ruce se smířením s lidmi, kterým hřích ublížil.
Způsob, jak na svátostné rovině uskutečnit zmíněný Ježíšův příkaz, se v minulosti měnil. Od raného středověku se vžila praxe individuální (tzv. ušní) zpovědi, kdy kajícník, motivován upřímnou lítostí, vyzná soukromě před knězem své hříchy a ten ho ujistí o Božím odpuštění (tzv. rozhřešení či rozvázání, absoluce).
Svatá zpověď neboli svátost smíření je privilegovaným a Bohem ustanoveným způsobem, jak se člověk může smířit s Bohem a Církví a jak mu mohou být odpuštěny hříchy. Více o svátosti smíření, včetně toho, jak se na ni připravit a jak probíhá, se můžete dozvědět třeba ZDE.
Podmínky přijetí svátosti smíření:
- lítost – tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit
- vyznání hříchů před knězem – je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom, u všedních (každodenních vin) není zpověď nezbytná, ale vhodná. Pravidelná svátost smíření spojená s vyznáním všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem.
- zadostiučinění (pokání) – po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby napravil a odčinil svoje viny. Musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližním, skutky milosrdenství)
Svátost smíření je nutná minimálně jedenkrát za rok – nejlépe o velikonocích, doporučuje se jednou za měsíc
Při běžném pravidelném slavení svátosti smíření je vhodné se dobře připravit řádnou reflexí života a modlitbou. Doporučuje se inspirovat se tzv. „zpovědními zrcadly“ – např. ZDE
V naší farnosti lze přistoupit ke svaté zpovědi:
- obvykle přede mši svatou
- po individuální domluvě
