Před několika dny jsme byli svědky nečekaného úspěchu, který nám přinesla česká hokejová reprezentace. Byly to krásné emoce, zážitky a atmosféra. Miliony lidí fandily našim hokejistům v boji o zlato. A stalo se. Prostě byli nejlepší.
Tento úspěch se stal skutečně inspirujícím příkladem toho, jak hokej dokáže sjednotit národ a přinést lidem radost, jednotu a pocit společenství. A přáli bychom si, aby tato nádherná atmosféra sounáležitosti, radosti a jednoty nikdy neskončila.
Vidíme, jak málo je někdy potřeba, aby se něco změnilo v nás a kolem nás. Ze své podstaty nemáme rádi, když se nadává na všechno a na všechny. Nemáme rádi, když se vidí jenom to negativní a zlé. Nemáme rádi, když se dusíme v kritice a pomluvách ať už v těch, které sami vynášíme o druhých nebo těch, které jsou namířeny proti nám.
Žijeme proto, že naším posláním je připomínat sobě a druhým, že svět může být lepší, krásnější a radostnější, když budeme žít pro druhé, když jiným uděláme radost, jako na začátku zmínění hokejisté. Tak málo je někdy potřeba, aby se něco zlepšilo nebo změnilo, to, co bylo jinak. Možná stačí někomu zavolat, někoho navštívit, pozdravit na ulici, pozvat na oběd, dát někomu druhou šanci, něčím překvapit. Láska roste tím, když se rozdává.
Před několika dny, když jsem byl na vlakovém nádraží v jednom městě, mě nečekaně zastavil mladý kluk. Poprosil mě, abych mu koupil něco k jídlu. Bylo to ve chvíli, kdy už na mě čekali lidé, se kterými jsem se měl setkat. V první chvíli jsem ho ignoroval. Říkal jsem si, že nemám čas, protože jsem už intenzivně myslel na někoho jiného. Ale když jsem ušel kousek, neměl jsem v sobě klid. Zastavil jsem se, začal jsem rychle přemýšlet a pak jsem se k němu vrátil. Nakonec jsem mu pomohl. Zašli jsme do obchodu a koupili něco k jídlu. Byla to pro mě největší radost tohoto dne.
Někdy je potřeba málo, abychom byli šťastní a druhým dělali radost. Využívejme svůj čas a své schopnosti na dobré věci. K tomu jsme je od Boha dostali. Umíme to, jsme toho schopni, rozumíme tomu, protože to vše máme hluboko v sobě zakořeněno. Někdy je třeba se vrátit, někde jinde je třeba vzdát se svého, nebo se k něčemu přinutit. I my, každý z nás se může stát mistrem světa - možná ne v hokeji, ale v lásce, která má věčnou hodnotu.
Buďme svědky a šiřiteli lásky a pokoje v tomto světě. Hledejme to, co spojuje a dobrý Bůh, zdroj pravé lásky a dobré nálady ať nám v tom pomáhá a stále nás inspiruje.
Mariusz Leszko, farář
