A tak jsme opět na začátku... Myslím tím začátek nového církevního roku. Nevím jak pro vás, ale pro mě osobně je každý nový začátek velká milost od Pána Boha, nový start, šance něco v životě vylepšit, změnit, přidat nebo za něco bojovat. Všichni se potřebujeme stále vzdělávat, dozvídat nové věci, hledat nové, širší obzory.
Posouvá nás to nejen v našem životě na zemi, ale protože nežijeme pouze pro tento svět, ale pro věčnost, pro nebe, pro Lásku, posouvá nás to především k Bohu.
Proto hned na začátku církevního roku máme každoročně Advent, který nás má naučit mít otevřené srdce, oči a uši. A tento proces otevřenosti vyžaduje pokoru, umění vzdát se svého a trpělivost. A navíc je to čas radostný, protože očekáváme příchod Mesiáše, který nás chce učinit svobodnými a šťastnými, schopnými milovat a odpouštět, být pro sebe navzájem darem a oporou.
Jedním z mých prvních rozhodnutí tohoto nového letošního začátku bylo to, že si zajedu vlakem na výlet do Prahy. Pro mě má toto město velký význam. Je místem, kde se ve mně poprvé zrodila myšlenka o mém působení a práci v České republice. A tak jak jsem si naplánoval, tak jsem i udělal. Jel jsem vlakem do Prahy. Během jízdy se vlak postupně začal naplňovat dalšími cestujícími, až najednou nebyla žádná místa k sezení. Vedle mě si stoupla žena starší než já. První moje myšlenka byla "proč bych měl ustupovat, vždyť mám rezervaci a jsou tu mladší než já, kteří též sedí". Po několika vteřinách vnitřního zápasu jsem konečně vstal a vyzval ji, aby si sedla. Tato žena byla moc vděčná, navíc, jak mi řekla, měla zdravotní potíže s kotníkem a hodina jízdy do Prahy ve stoji by pro ni byla velmi náročná. Během krátkého rozhovoru mi kromě toho, že je vděčná, řekla, že takové gesto se v současné době už málo kdy stane. Trochu mě to překvapilo, nečekal jsem pochvalu. Učinil jsem to, co jsem se v dětství naučil doma od svých rodičů. Nevím, jak to zapůsobilo na ostatní spolujezdce, ale udělal jsem to, co jsem vnitřně cítil, že mám v tento čas udělat. Pro mě toto byla ta pravá adventní radost, která se projevila skrze bdělost v pondělní ráno.
A tak přemýšlejme, co můžeme činit, aby ve světě bylo víc dobra, lásky, světla a pravdy. A časem porozumíme, jak moc nás Bůh potřebuje, aby mohl vstupovat do světa jako očekávaný Mesiáš. Někdy stačí málo, jak druhým a sobě udělat radost. Začátek je dobrým časem, abychom něco v sobě a kolem sebe přehodnotili, aby se svět stal lepším. Stačí malé kroky konané s láskou.
A tak vám přeji radostný Advent a vánoční svátky plné lásky a překvapujících nápadu.
Ať z nás má Ježíšek radost.
P. Mariusz Leszko, SAC
